Po čase sa rozrástlo na:

Vynásobím si počet zmien za rok krát počet vývojových strojov, prirátam jeden integračný server a dostanem desiatky úprav kompilačných argumentov, desiatky duplicitných informácií, ktoré sú roztrúsené po celom development department. Každá ďalšia zmena mi pripomína, že musím napísať e-mail s oznamom o zmene, že na polovici strojov to budem musieť prísť upraviť osobne a ešte sa prihlásiť na server, nájsť všetky miesta v ant-ových skriptoch kde sa nastavujú ďalšie kompilačné parametre (unit-testy, mapy pokrytia …). Pri najlepšom je to pár hodín roboty.

Našťastie sa to celé dá spríjemniť na jeden jediný svn commit a v budúcnosti už nemusíme nastavovať každý stroj zvlášť, základné nastavenia mxmlc budú konzistentné a my ostaneme DRY.

1. Vytvoríme app-config.xml. Súbor kopíruje štruktúru východzieho konfiguračného súboru sdk/3.5.0.12683a/frameworks/flex-config.xml avšak nemusí byť kompletný a stačí ak bude obsahovať len nastavenia, ktoré chceme zmeniť.

2. Necháme si prejsť mráz po chrbte a posledný krát nastavíme na všetkých strojoch kompilačné argumenty vývojového prostredia:

3. Pri budúcej zmene kompilačných argumentov stačí editovať xml súbor a zmeny rozdistribuovať cez svn.

Literatúra:

1. Xavi Beumala (Technical Architect, Adobe), Streamlining your Flex project environment, http://www.adobe.com/devnet/flex/articles/flex_streamline_project_environment_print.html

Jenže agregátory by neměly obsah jen triviálně seskupovat, ale také o něm přemýšlet. Kromě náznaků u Facebooku jsem neviděl žádný co by to uměl dobře. A to včetně agregátoru co provozuji. Předkládám tedy na pohled Weblogy.cz sice kritický, ale snad také konstruktivní.

Problém Weblogů před redesignem jsem neviděl ve vzhledu (i když ten nový je mi subjektivně příjemnější), ale v práci s obsahem, jeho rozlišování a třídění. Weblogům chybí editorský pohled člověka nebo alespoň chytrý algoritmus, který by takovou práci zčásti zastal. Změnil bych tři konkrétní věci:

1) Detailnější rozpoznávání kvality

Ano, je sice pravda, že systém Weblogů u každého zdroje umožňuje určit zda je kvalitní a jeho posty se pak odlišují. Jenže zvýraznit zajímavé posty v záplavě jiných tak jak jdou v čase za sebou není dobrý nápad. Když jsme si jistí, že obsah je kvalitní, neměl by za pár hodin zmizet z čelních pozic vytlačený nekvalitními zprávami, jež mají jedinou výhodu — byly vydány později.

A pak — je skutečně každý článek „kvalitního zdroje” kvalitní? Nemyslím, že by všechny články Vzhůru dolů kvalitní byly a naopak PHP triky do Weblogů neposlaly jediný výborný článek. Rozlišovací lupu je myslím potřeba zaměřit na konkrétní články, nikoliv celé zdroje.

2) Rozlišování typů článků

Typy obsahu, jež Weblogy.cz zobrazují bez odlišení vedle sebe, staví uživatele před těžké rozhodování. Třeba: Zdroják zde rozumně publikuje jen články, zatímco Intervalu na Weblogy.cz vychází každá přežvýkaná zprávička ze zahraničního webu. Vsadím se, že neexistuje čtenář, který by se uměl a chtěl rozhodovat, který článek Intervalu bude „zprávička” a který pak „článek”. Zřejmě pak bude tenhle zdroj ignorovat.

3) Třídění obsahu

Weblogy navštěvuje sice určitá konkrétní skupina lidí (web-geekové), ale ta se dále dělí do menších skupin, jejichž témata se překrývají jen částečně. Webové podnikatele, marketéry, programátory, grafiky … všechny zajímají trochu jiná témata.

Na zmiňovaném agregátoru jsem zkoušel automatické třídění obsahu do ručně vytvářených kategorií, které šlo dále kombinovat tak, že čtenář může odebírat jen obsah, který ho skutečně zajímá. Pokud by ji autoři Weblogů zvládli lépe, je to další zajímavá funkce, sice náročná ale dávající existenci agregátoru smysl.

Jsem přesvědčen, že vytvořit a spravovat dobrý agregátor lze, ale ne v nadšeneckých podmínkách nebo jako „bokovku”. Podobně jako u jiných „chytrých” webových služeb, potřebujete spoustu energie, dobrý vývojářský tým nebo editora s vizí a množstvím času. Weblogy.cz i po kosmetické změně tváře bohužel zůstávají na začátku cesty.

Tlačená forma:

• stiahnúť PDF
• vytlačiť na A4
• preložiť na polovicu
• prilepiť na monitor

Vážení obchodní přátelé, rádi bychom Vás požádali o vyjádření souhlasu se zasíláním obchodních sdělení naší firmy zabývající se rozvozem jídla v Brně prostřednictvím e-mailu, dle zákona č. 480/2004 Sb. Pokud souhlasíte se zasíláním informačních e-mailů s aktuálním menu, akcemi a speciálními nabídkami, a to nejvýše 1 e-mailovou zprávu za každý 1 měsíc, odpovězte ANO. Pokud se zasíláním dalších e-mailů nesouhlasíte, odpovězte NE nebo na e-mail nereagujte. S pozdravem Giraffy Rozvoz Jídel

V emailu se říká – budeme vás spamovat a pokud to skutečně chcete, tak odpovězte ANO. Sekundární problém je skrytý v samotné konverzní akci. Odpovědět na email je natolik náročné, že většina potenciálních zájemců prostě neodpoví (hint: kliknutí na odkaz je výrazně jednodušší).

Primární problém je odpověď na otázku:„Proč by mě to mělo zajímat??“. Není to první email tohoto typu – nabídka, která mi nenabídne nic. Nabídka zcela všední. Nabídka, která něco chce místo toho, aby nabízela.

Jaká by byla konverze, kdyby mi místo této pažádosti poslali kupon na oběd zdarma, jestliže poskytnu souhlas s posíláním newsletteru? Pravděpodobně by se někdo ozval, protože oběd zdarma je dostatečný na to, aby prorazil šedí standardní reklamy. A kdyby místo emailu použili pro šíření zprávy facebook, tak by další týden rozváželi jen jídlo zdarma (a akci by museli radikálně omezit).

Jenže tato investice by měla naději na návratnost, protože by se o nich najednou vědělo a lidé by mohli začít objednávat. Navíc by měli tolik emailů a fanoušků na FB, že by byl prostor pro další cílenou práci. Tedy v případě, že by to jídlo by skvělé nebo alespoň extrémně levné (různé cílovky – nevím na koho se orientují).

Závěr: myslete na Sethův zákon a snažte se zaujmout, protože jinak si nikdo nevšimne, že existujete.

V základním kurzu Google Analytics (ještě je druhý pro pokročilé) Honza postupně prošel celé základní rozhraní GA – součástí školení bylo ujasnění pojmů a především praktické dopady z hlediska jejich interpretace, které mi pomohly asi nejvíc ze všeho. Jak se stavět k bounce rate, jak GA počítají návštěvu, určují zdroj konverze nebo co fakticky znamená čas strávený návštěvníky na webu. Následně jsme prošli použitelné části GA a modelové příklady jednoduchého vyhodnocení statistik.

Google Analytics v praxi

Ačkoliv jsem si myslel, že mám právě tyto detaily už léta ujasněné, tak snad to TEĎ už bude lepší. Jeden praktický příklad za všechny – jednotlivé úrovně pohledu na Google Analytics. Všem uživatelům GA je jasné, že se ke statistikám se přihlašují pod svým Google účtem a ten může být propojen s více Google Analytics účty.

Ale kolik uživatelů si uvědomuje rozdíl mezi profilem a skupinou profilů? Skupina má unikátní ID měřícího kódu, tj. 111111–1 a 111111–2 jsou 2 různé skupiny pod jedním GA účtem – obou typů je možné v každém GA účtu vytvořit více a někdy je vhodné vytvářet jedno a jindy druhé.

Mám měřící kódy GA na padesátce webů různých klientů – před několika lety jsme začali s kolegy vytvářet samostatný Google + GA účet pro každý nový web mimo jazykových mutací nebo projektů. Administrátorská oprávnění pro Google účet lze totiž nastavit jen pro celý GA účet – admin tedy vidí všechny profily a to prostě u svých zákazníků a jejich konzultantů nechcete.

Dnes jsem zjistil, že jsme sice udělali krok dopředu, ale že jde zajít ještě dál – např. u některých webů máme jazykové mutace pod jedním GA účtem, tedy jako 2 různé skupiny profilů. Toto řešení ale nelze propojit se dvěma účty AdWords (což je ve chvíli, kdy každou mutaci platí jiná firma, ne zcela vyhovující situace). Profily samotné jsou pro mě novinka – využívají se především při aplikaci filtrů (o filtry Honza rozšířil na přání účastníků konec školení).

Závěr – jestli máte o GA zájem a nejste takový knihomil jako já, jděte na školení. A to Honzovo můžu s klidem doporučit většině členů webdesignerské komunity. Jeho cena by se měla rychle vrátit, protože si přestanete házet klacky pod nohy špatným pochopením, nastavením a vyhodnocováním i těch základních statistik.

Každý podnikatel je povinen na všech objednávkách, obchodních dopisech, fakturách, smlouvách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu (dále jen „internetové stránky“) uvádět údaj o své firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle; podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku též údaj o tomto zápisu, včetně spisové značky, a podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku též údaj o zápisu do jiné evidence, v níž jsou zapsáni. Údaj o výši základního kapitálu lze v těchto listinách a na internetových stránkách uvádět, jen jestliže byl zcela splacen.

Řečeno laicky – jestliže máte jako podnikatel web, tak na něm musíte mít prakticky totéž co na faktuře, včetně toho, že jste někde zaevidováni. V případě subjektů mimo obchodní rejstřík je to např. živnostenský úřad. Kontroly z ŽÚ jdou dle slov kontrolora právě po těchto údajích. Logicky – nemají, co jiného by kontrolovaly, neb tento úřad je jeden z těch skutečně zbytečných. Alespoň pro nás s volnou živností.

Můj web tyto podmínky v tuto chvíli nesplňuje. Váš možná také ne a weby vašich klientů zrovna tak. Na svoje prezentace si údaje doplníme, ale zajímalo by mě vyjádření nějakého právníka kam všude by měly být ještě doplněny. Konkrétně – profil na linkedin, facebook stránku, blog, osobní facebook u drobných podnikatelů (když na něm třeba uveřejňují, co dělají), firemní twitter… při pročítání zákona jsem totiž dospěl k závěru, že by měly být všude.

1. „IE6 je tak málo rozšířený, že jej mohu již nyní směle ignorovat.”
2. „Ladění webů pro IE6 vyžaduje nadlidské množství nepříjemné práce.”

Obávám se totiž, že jsou často produktem lidské liknavosti, která našla obhajobu ve většinově přijímaném názoru. Takže brousím modré „é”, sundávám brýle a vyrážím na pomoc drahému staříkovi…

V článku uvažujeme v intencích HTML/CSS vrstvy prezentačních webů, v případě aplikací a Javascriptu bude situace jiná.

Můžete ho nenávidět, ale ne ignorovat

Budeme všichni jistě rádi, až si budeme moci dovolit uživatele s IE6 zařadit do nepočetné skupiny „zoufalci používající starý šrot” vedle uživatelů IE5 a Netscape 4.7. Ta situace u velké části webů ještě ale nenastala a dlouho nenastane. Víme jak je šestka zažraná v korporátních systémech a jen tušíme jakou ty mají setrvačnost. (Dožití systémových administrátorů? :-)) Pokud neděláte geekovské weby nebo prostě nemáte štěstí, budete ještě dlouho muset uvažovat s podílem lidí vybavených IE6 na návštěvnosti vašich stránek nad hranicí 5 %.

Průběžné ladění v IE6 — nebolí to

Přátelé, třeba se budete divit, ale i dnes mám skoro u každého webu v sadě testovaných prohlížečů otevřený Microsoft Internet Explorer verze 6. Proč to dělám v případě prohlížeče, který považován za softwarovou verzi ďábla?

Hlavně proto, že to je daleko příjemnější a časově úspornější, než rozšířená metoda „odladím všechny moderní prohlížeče a pak na web mrknu v IE6”. Ta musí zákonitě končit nahromaděním nepříjemné práce, frustrací kodéra, vymýšlením speciálních zjednodušených verzí pro IE6 a následně často nespokojeností uživatelů.

Daleko snazší je uvažovat už při návrhu technického řešení konkrétních prvků stránky v intencích současného stavu rozšíření prohlížečů mezi lidmi. Většina zásadních problémů s IE6 je dobře známých a zdokumentovaných — hasLayout, nepodpora fixního pozicování, PNG alfaprůhlednosti nebo některých CSS selektorů. Naše znalosti promítneme do hledání řešení, které bude fungovat i v IE6.

Pozor, metoda průběžného ladění také v IE6 nespočívá v tom, že moderním prohlížečům nedopřejete jejich CSS3 vlastnosti a že budeme ignorovat technický pokrok. Cílem je prostě mít v kapse základní skupinu ověřených postupů, které fungují ve všech moderních prohlížečích a v IE6. A u toho konkrétního prvku stránky, kde si budeme jistí, že nás IE6 už trochu moc brzdí, zvážíme zda jej prostě neignorovat.

Je dokonalý kód smyslem práce kodéra?

Ano, váš kód nebude nejčistší. V HTML se občas vyskytnou nějaké ty mazací divy atd. Ale položte si otázku, jaký je smysl toho být kodérem: čistota kódu nebo zlepšení uživatelského prožitku technickými prostředky pro co nejširší skupinu lidí?

Patřím k těm co v čistotě kódu ten pravý smysl vývojařiny nevidí. A patřím k těm, kteří se nebojí udělat práci navíc, i když ji ocení jen pár lidí. Začíná to poctivě vyplněnými alt parametry, končí hojným využíváním mikroformátů. Proto například v IE6 obvykle nahradím všechny poloprůhledné PNGéčka pomocí GIFů, protože web pak vypadá výrazně lépe než když to neudělám a načítá se rychleji než když bych nasadil některý z javascriptových fixů pro PNG alfaprůhlednost. I na středně velkém webu je to celkově operace na pár minut, zlepšený uživatelský prožitek lidí s IE6 za to stojí.

Mimochodem, druhý důvod, proč mívám IE6 větší část pracovního dne puštěný a nemám přitom potřebu namazat si každé ráno klávesnici česnekem je tento: S vědomím výjimek lze říct, že co se správně zobrazuje v IE6, bude fungovat v IE7. Proto je šestka spolu s IE8, Firefoxem, Chrome v základní čtyřce prohlížečů, ve kterých šablony ladím průběžně. IE7 pouštím jen jednou za čas — třeba pro závěrečný test šablony.

Vstřícnost vůči IE6 musí být časově obhajitelná

Kolega Kahi při nedávné mailové diskuzi zmiňoval, že se snaží netrávit s laděním pro IE6 větší podíl času na celkovém rozpočtu než je jeho aktuální podíl na návštěvnosti v daném segmentu. Nemůžu než souhlasit a tvrdím, že postupem průběžného ladění je časový podíl rozhodně ještě menší.

Máme tedy stále používaný prohlížeč, kterým web v průměru navštěvuje v průměru dvacetina lidí. Máme také způsob jakým můžeme lidem s tímhle prohlížečem s odpovídajícím vypětím sil nabídnout srovnatelný uživatelský prožitek jako těm ostatním. Co nám tedy brání tu práci udělat? Image vývojářského drsňáka? ;-)

1. „IE6 je tak málo rozšířený, že jej mohu již nyní směle ignorovat.”
2. „Ladění webů pro IE6 vyžaduje nadlidské množství nepříjemné práce.”

Obávám se totiž, že jsou často produktem lidské liknavosti, která našla obhajobu ve většinově přijímaném názoru. Takže brousím modré „é”, sundávám brýle a vyrážím na pomoc drahému staříkovi…

V článku uvažujeme v intencích HTML/CSS vrstvy prezentačních webů, v případě aplikací a Javascriptu bude situace jiná.

Můžete ho nenávidět, ale ne ignorovat

Budeme všichni jistě rádi, až si budeme moci dovolit uživatele s IE6 zařadit do nepočetné skupiny „zoufalci používající starý šrot” vedle uživatelů IE5 a Netscape 4.7. Ta situace u velké části webů ještě ale nenastala a dlouho nenastane. Víme jak je šestka zažraná v korporátních systémech a jen tušíme jakou ty mají setrvačnost. (Dožití systémových administrátorů? :-)) Pokud neděláte geekovské weby nebo prostě nemáte štěstí, budete ještě dlouho muset uvažovat s podílem lidí vybavených IE6 na návštěvnosti vašich stránek nad hranicí 5 %.

Průběžné ladění v IE6 — nebolí to

Přátelé, třeba se budete divit, ale i dnes mám skoro u každého webu v sadě testovaných prohlížečů otevřený Microsoft Internet Explorer verze 6. Proč to dělám v případě prohlížeče, který považován za softwarovou verzi ďábla?

Hlavně proto, že to je daleko příjemnější a časově úspornější, než rozšířená metoda „odladím všechny moderní prohlížeče a pak na web mrknu v IE6”. Ta musí zákonitě končit nahromaděním nepříjemné práce, frustrací kodéra, vymýšlením speciálních zjednodušených verzí pro IE6 a následně často nespokojeností uživatelů.

Daleko snazší je uvažovat už při návrhu technického řešení konkrétních prvků stránky v intencích současného stavu rozšíření prohlížečů mezi lidmi. Většina zásadních problémů s IE6 je dobře známých a zdokumentovaných — hasLayout, nepodpora fixního pozicování, PNG alfaprůhlednosti nebo některých CSS selektorů. Naše znalosti promítneme do hledání řešení, které bude fungovat i v IE6.

Pozor, metoda průběžného ladění také v IE6 nespočívá v tom, že moderním prohlížečům nedopřejete jejich CSS3 vlastnosti a že budeme ignorovat technický pokrok. Cílem je prostě mít v kapse základní skupinu ověřených postupů, které fungují ve všech moderních prohlížečích a v IE6. A u toho konkrétního prvku stránky, kde si budeme jistí, že nás IE6 už trochu moc brzdí, zvážíme zda jej prostě neignorovat.

Je dokonalý kód smyslem práce kodéra?

Ano, váš kód nebude nejčistší. V HTML se občas vyskytnou nějaké ty mazací divy atd. Ale položte si otázku, jaký je smysl toho být kodérem: čistota kódu nebo zlepšení uživatelského prožitku technickými prostředky pro co nejširší skupinu lidí?

Patřím k těm co v čistotě kódu ten pravý smysl vývojařiny nevidí. A patřím k těm, kteří se nebojí udělat práci navíc, i když ji ocení jen pár lidí. Začíná to poctivě vyplněnými alt parametry, končí hojným využíváním mikroformátů. Proto například v IE6 obvykle nahradím všechny poloprůhledné PNGéčka pomocí GIFů, protože web pak vypadá výrazně lépe než když to neudělám a načítá se rychleji než když bych nasadil některý z javascriptových fixů pro PNG alfaprůhlednost. I na středně velkém webu je to celkově operace na pár minut, zlepšený uživatelský prožitek lidí s IE6 za to stojí.

Mimochodem, druhý důvod, proč mívám IE6 větší část pracovního dne puštěný a nemám přitom potřebu namazat si každé ráno klávesnici česnekem je tento: S vědomím výjimek lze říct, že co se správně zobrazuje v IE6, bude fungovat v IE7. Proto je šestka spolu s IE8, Firefoxem, Chrome v základní čtyřce prohlížečů, ve kterých šablony ladím průběžně. IE7 pouštím jen jednou za čas — třeba pro závěrečný test šablony.

Vstřícnost vůči IE6 musí být časově obhajitelná

Kolega Kahi při nedávné mailové diskuzi zmiňoval, že se snaží netrávit s laděním pro IE6 větší podíl času na celkovém rozpočtu než je jeho aktuální podíl na návštěvnosti v daném segmentu. Nemůžu než souhlasit a tvrdím, že postupem průběžného ladění je časový podíl rozhodně ještě menší.

Máme tedy stále používaný prohlížeč, kterým web v průměru navštěvuje v průměru dvacetina lidí. Máme také způsob jakým můžeme lidem s tímhle prohlížečem s odpovídajícím vypětím sil nabídnout srovnatelný uživatelský prožitek jako těm ostatním. Co nám tedy brání tu práci udělat? Image vývojářského drsňáka? ;-)